neděle 26. srpna 2018

Instameet s Kubajszem, Freecoolinou a partou skvělých lidí

DSC00762
V sobotu Kubajsz a Freecoolina pořádali svůj třetí Instameet. Cílem akce je poznat nové lidi, pokecat, projít se po krajině a u toho udělat také fotky. Tentokrát jsme zavítali prvně k Děčínu a následně jsme se přesunuli do Saského Švýcarska. V těchto místech nám Kuba ukázal pár ze svých oblíbených míst na focení, a Marťa s fofrklacky při tom všem s námi držela celé dopoledne krok! :)


Cesta měla začínala ve vesničce Tisá, která je zároveň jedním několika vstupů do Tiských stěn. Zbytek cesty byl na domluvě, ale uvažovalo se o Děčínském sněžníku a následně cestou do Saského Švýcarska. Sraz byl, jak jsem už říkal, v obci Tisá před kostelem. Dá se tam autem bez problémů zaparkovat. Přes den to je za poplatek, když ale tam přijedete později večer nebo brzy ráno, můžete se tomu vyhnout.

Vyráželo se z místa v 5 ráno. Čas srazu mi dával více méně jednu pohodlnou možnost - přespat na místě z pátku na sobotu v autě. Dalo by mi to bez problémů dostatečný počet hodin spánku a ráno být čerstvý. Jen se mi to nepovedlo vychytat. Ve čtvrtek jsem odkládal nějaké věci spojené s výletem jako nákup, přichystání auta, abych to bez problémů stihal. Musel jsem spát doma a vstávat ve 3 ráno po necelých 4 hodinách spánku. Hodně mě to mrzelo, protože jsem myslel, že nevydržím až do konce a výlet pro mě skončí dřív. Bohudík se tak nestalo.

DSC00762

Cesta z rána byla nakonec v pohodě. Nenarazil jsem na jedinou zácpu, a protože mi Waze ukazoval příjezd asi 4 minuty po 5., doufal jsem, že to nebude velký problém. Při příjezdu jsem viděl Kubajsze a Freecoolinu šplhat do kopce u kostela, a jen jsme na sebe zakřičeli, že sraz je nahoře. Vyběhl jsem kopeček, na začátku skal na mě čekal Kubajsz. Dál jsme šplhali společně. Nahoře následovalo rychlý intro a rozeběhli jsem se hledat nejlepší úhel pro východ slunce.

Byla to už moje třetí návštěva Tiských stěn, z toho podruhé jsem byl na stejném místě při východě slunce. Kuba proflákl hned ze začátku asi nejlepší místo, ze kterého fotit. Protože jsem z něj už jednu super východovku odnesl, vydal jsem se hledat něco jiného. Neotřelého. Jedinečného oproti zbytku skupiny. Asi jediné, co jsem nechtěl, abych měl stejné fotky, jako všichni ostatní. Utábořil jsem se trošku stranou na hraně skály. Stativ jsem zamaskoval nízko mezi rostliny, které měly tvořit popředí fotky.

Čekání na východ bylo hodně krátké. Na obzoru bylo málo mraků. S tím jsem začal přemýšlet, jestli fotka bude stát za to, a jestli jsem raději neměl zůstat spát v autě ... Nakonec se mi povedlo pár fotek z východu ulovit. Žádná extra hitparáda, ale nemůžu si stěžovat. Rozhodně lepší než drátem do oka. Poté jsme pokračovali procházkou útrobami Tiských stěn, ze kterých jsme prošli drtivou část. Mezitím jsme se seznamovali mezi sebou.

DSC00839

Dole se to už začalo hemžit lidmi i auty. Rychle na nás naběhla výběrčí daní za parkování, že se vzbudila a chce zaplatit. Podařilo se nám ji ukecat, nakonec nás nechala odjet bez placení. Pokračovali jsme na parkoviště pod Děčínským sněžníkem. Tady jsme se poplatku za auta už nevyhli. Cestou nahoru jsme se odtrhli od silnice a šli po stezce. Vedla po hraně samotného sněžníku s vyhlídkou na Děčín a širší okolí. U rozhledny jsme poseděli, a protože se blížila bouřka, vydali jsme se směrem k autům a na oběd. Při cestě nám Hai poprvé zabloudil. Každopádně, tentokrát to nebylo tak zásadní, jako později.

Na obědě jsme si začali mezi sebou předávat víc kontakty a povídat si spolu. Kubajsz nám odpovídal na spoustu otázek ohledně Instagramu. Pauzu o focení a šlapání jsme všichni ocenili. Na šlofík po obědě nezbyl čas. Rychle jsme se z restaurace přemístili k autům, kde jsme začali hrát tetris pod záštitou #snižujemekarbonovoustopu. Bylo zbytečné jet do Německa v 10 autech, když jsme se vešli celkem do 4 vozů, a nebudeme vypadat jako svatební průvod.

Z parkoviště za Bad Schandau vedla cesta do lesa a k dalším cílům našeho výletu. Trasa byla jenom mírně do kopce, což ve mně začalo pomalu vyvolávat děs. Vyhlídky jsou totiž podstatně výš, a to by mohlo znamenat dlouhé stoupání do hnusného kopce. Přišli jsme na rozcestí s možností jít něčím jako "pekelnou soutěskou" nebo šplhat po ferratách. Bez jištění. Shodli jsme se, že raději budeme kratší dobu riskovat život, než jít špatnou cestou delší dobu. To dá smysl. Cesta se začala prudce zvedat. Šlapání do kopců vystřídaly žebříky. Pak jsme narazili na úpatí ferrat.

Jak říkal Kubajsz, je to jako lézt po žebříku. Akorát tento žebřík byl hůř udělaný. Nebo spíš hodně špatně udělaný žebřík. Mysleli jsme si, že hřeb výletu bude překonání strachu z výšek v podání Filipa "Doktora" Holiče. Trumfnul ho jiný člen výpravy - Hai, kterého jsme přátelsky nazývali Ahoj. Ferraty na něj byla moc velká překážka. Rozhodl se neriskovat a jít okolo delší cestou. Kubovy instrukce zněly jasně, půjdeš dolů, dáš se na rozcestí doleva, poté znovu doleva. Dorazíš tak k nám.

DSC00952

Vylezli jsme nahoru. Skály byly kolmé, ovšem dobře připravené úchyty vše zjednodušily. Během pár minut jsme překonali velké převýšení. Přiznávám, že jsem se s foťákem a stativem na zádech necítil úplně v klidu. Vůbec to už nepodpořil fakt, že další skupina za námi neměla s sebou nic. Krom přileb, jištění a horolezeckého vybavení. Za trochu strachu můj první, pořádný, výhled v Saském Švýcarsku stál. Vršek byl téměř plochý, utábořili jsme se tam pomalu na 2 hodiny, užívali si počasí, výhledy, focení. K tomu jsme čekali na Ahoje, který pořád nepřicházel.

Přes 20 minut jsme hledali jeho kontakty na sociálních sítích, telefonní číslo, cokoliv. Chvíli to vypadalo, že je špion a vše dobře maskuje. Nakonec jsme se rozhodli pod značkou "Hledá se Ahoj" vyhlásit pátrání na vlastní pěst. Seběhli jsme na cestu směrem k rozcestí, přes které měl Ahoj jít. Kubajsz předal instrukce Doktorovi, znaci zdejší oblasti, a vydal se ho sám hledat. Pekelnou soutěsku si seběhl dolů k autům, jestli tam na nás nečeká. Přeci jen by to bylo rozumné rozhodnutí. Opak byl pravdou, takže hurá zase nahoru. Nakonec se ukázalo, že Ahoj žije dle příkazů mystické misky rýže, která ho zlákala jít na rozcestí doprava, tudíž špatným směrem. Kuba ho našel po dalších x kilometrech a pod drobnohledem ho dovedl k nám.

My mezitím navštívili vzdálenější vyhlídku. Dobře jsme viděli na Zirkelstein poblíž hranic, kaňon Labe i Děčínský sněžník. Po sloučení skupiny naše cesta vedla ke Carolafelsen vyhlídce. Zastavili jsme se ještě na 2 dalších místech, kde nám Kuba ukázal dobrá místa pro focení západu. Poslední zmíněná vyhlídka, kde jsme končili vycházku, byla skvělá se spoustou prostoru pro focení. Celá skupina tak nebyla nashromážděná na jednom malém místě.

DSC01179

Slunce zapadalo rychle. Paprsky v krajině začaly tvořit fotky samy o sobě s minimem práce. Střídal jsem oba objektivy, co moje taška už obsahuje. Z dob focení s Canonem se pěkně zúžila. Pro podobné výšlapy to je ovšem ideální. Focení trvalo asi hodinu. Poté si pro nás přišli místní rangeři, že v 9 večer musíme být z parku pryč. Je to hodně nové opatření kvůli asi 12ti požárům pouze v průběhu letošního roku. Současně se do parku nesmí před 6. hodinou ranní.

Pomalu jsme se vydali na cestu zpět k autům. Pochopil jsem, podle čeho je pojmenovaná pekelná soutěska. Prvně to byla normální lesní cesta. Po chvíli se ale proměnila ve vysoké kamenité schody, následně mini ferraty, opět kamenité schody a pak zas cesta. A to celé jsme museli absolvovat při soumraku. Spousta lidí měla čelovky, vytáhli ji jen 3 lidi. Ještě nebyla taková tma, aby se to nedalo sejít. Dole na parkovišti rangeři nebyli. Přemýšlel jsem, jestli po celém výletu nepřespím v Českém Švýcarsku s ranním focením. V autě jsem měl nachystané všechny potřebné věci. Navzdory vstávání ve 3 hodiny ráno, celému dni na nohách a přes 20 km dlouhé trase, jsem měl dostatek energie. Rozhodl jsem se toho využít a raději se vyspat ve vlastní posteli, než zlámaný v autě.

Všichni jsme se rozloučili a vydali se na cestu domů. Ta proběhla naprosto v klidu. Žádné zácpy, ani problémy. Oči mi nepadaly, a po asi dvou a půl hodinách jízdy jsem zaparkoval před barákem, vynesl hlavní z auta nejdůležitější věci, skočil do sprchy a usnul v posteli jako nemluvně. Celý Instameet se neskutečně vydařil. Všichni si z toho odnášíme skvělé zážitky, fotky a nové známé. Protože nás tam bylo povíc, rovnou doplňuju i odkazy na IG a další sociální sítě na ostatní účastníky zájezdu. Úplně dole pak je zbytek fotek z výletu, tak doufám, že se budou líbit.

Instameet (2018)

Related Articles

0 comments:

Okomentovat