Nepovedený výlet do Českého Švýcarska

V pátek večer jsem přemýšlel, co všechno budu dělat o víkendu. Chtělo se mi vyrazit na procházku so foťákem na zádech. Na místo, kde jsem ještě nikdy nebyl. Asi 6x do roka vidím fotku do údolí v Českém Švýcarsku, kde uprostřed výhledu je skála ve tvaru kuželo. Fotka to je skvělá, a chyběla v mé knihovně. Nějakou dobu jsem hledal ono místo na mapě. Když jsem konečně našel možnou lokaci a všiml si vyhlídky hned u ní, řekl jsem si, že není nad čím přemýšlet.
V sobotu odpoledne jsem si nabalil auto, abych mohl v Českém Švýcarsku přespat po západu slunce a stihnout i jeho východ. Prostě využít cestu na maximum. Ještě jsem v něm nevychytal pořádný způsob, jak ze sebe udělat origami a složit se do kufru nebo zadní sedadla. Brouzdám různé weby, hledám řešení. Pokud kdokoliv o něčem ví, klidně dejte vědět :) Nakoupil jsem si jídlo, pití, a vyrazil po dálnici směr Mezní Louka.


Vzal jsem to nejkratší cestou, protože mě už začal tlačit čas. Takže žádné vyžití zatáčkami z Mělníka do Dubé a pak po cestách do Mezní Louky přes Jetřichovice. Chtěl jsem si to vynahradit v neděli cestou zpět do Prahy. Když jsem přijel, už bylo pozdě a z placeného parkoviště se stalo parkování zdarma. Pěkný benefit za cestu :)

Parking je umístěný téměř hned u vstupu na značenou turistickou trasu, která mě měla dovést na místo. Hodinky mi ukazovaly necelé 3 hodiny do západu, trasa měla necelých 3,5 km od auta. Jsem rád, že to nebyl takový "smrťák" jako v Jizerskohorských bučinách, kdy na 2,5 km jsme vystoupali asi o 700 m. Tady pěkně pozvolna, na pohodu a s dostatkem času.


Dorazil jsem na vyhlídku dle plánu. Skály vlevo i vpravo se sbíhaly směrem do údolí, stejně jako na fotce. Akorát kužel nikde. Ptal jsem se sám sebe, kde soudruzi udělali chybu. V mapě číst umím a někde tady musí být! Pak jsem si ale řekl, že ho asi nikdo neodnesl, sám neodešel a někde jsem něco pokazil. Aspoň výhled za to stál.

Užíval jsem si výhled, přírodu, klid. Další z důvodů, proč jsem vyrazil ven. Atmosféru začal kazit blížící se déšť. V Německu nešlo nic vidět. Tmavé nebe, ze kterého padal hustý déšť. Za zády mi začalo hřmí. Nebylo nikde poblíž místo, kde by se dalo dobře schovat. Netušil jsem, jak dlouho déšť potrvá a jak silný v těchto místech bude. Rozhodl jsem se vyrazit zpět. A trošku rychlejším tempem.

Po cestě spadlo sem tam jen pár kapek vody. Nic hrozného. Když  jsem se přiblížil a uviděl hlavní silnici, na kterou se turistická cesta napojovala, byl jsem vděčný za výběr místa. Déšť tam udeřil silně. Dlouho jsem neviděl ostrou přes silnici, která oddělovala suchou a morkou část místa. Mobilní aplikace mi prozradila, že ráno by nemělo být o moc lepší. Zataženo a pravděpodobnost, že bude pršet.

Rozhodl jsem se to zabalit a vyrazil domů. Bylo to poprvé, co jsem se z Českého Švýcarska vrátil bez pořádné fotky. Největší perlička (čti facepalm) byla, když jsem zjistil, že zmiňovaný kužel je za mnou a musí se fotit z jiného místa. Každopádně to není na turistické stezce, tudíž je nepřístupné. Dostanou se na něj pouze vybraní lidé. Podnikám kroky, abych tam letos mohl fotit. Nezbývá tedy jen doufat.