Rynartice po ránu
To takto před obědem zjistíte, že musíte na něčem začít pracovat. To "něco" je disciplína. Naplánoval jsem si výlet s foťákem na sobotu i neděli, pokaždé na jiná místa. Pouze se mi to v sobotu nějak nepovedlo probuzením chvíli před obědem. Nemám tušení, jestli jsem tipnul budík a spal dál, nebo mě vůbec neprobudil. Každopádně bylo to úplně jedno.
Na další den, spíš ráno, jsem měl naplánované focení v Rýnarticích u Jetřichovic. Pěkně v klidu s partou vyrazit na Křížový vrch, pokecat, zkusit vytvořit z toho pár snímků, vlog a pak se uvidí, co dál. Po prvním neúspěchu ze soboty mě napadlo oba výlety spojit. Alespoň částečně. Ani to se nepovedlo kvůli únavě. Pár záběrů z toho ale mám, a video k tomu ;)
Nevím, čím to je, ale ranní vstávání kvůli focení mi nedělalo většino problémy. Z postele jsem vykočil na první nebo druhé zazvonění budíku. Částečně jsem i musel, protože by mě jinak přítelkyně uškrtila. Současně na mě čekala parta lidí pod kopcem v Rýnarticích a vykašlat se na výlet, který částečně organizuju, už by byla maximální hranice lenosti. Tak vzhůru do sprchy, hygiena, kafe a hurá do auta. Cesta z rána byla neskutečně klidná. Nikde nic, pomalu jsem nepotkal ani žádná auta. Naprosté minimum. Jelo se jedna báseň.
Po zkušenostech z minula už hodně dobře vím, že v noci v lesech na severu Čech musím jet hodně pomalu a s dálkovými světli. Vysoká zvěř si běžně přebíhá přes cestu před úsvitem. Být na to připraven je základ, jak nepřijít o přední nárazník nebo něco důležitějšího. Naposled jsem přijížděl k vesnici před Jetřichovicemi, byla přízemní mlha a najednou asi 20 metrů před sebou vidím dva páry očí. Laně stály vedle silnice, koukaly v klidu na mě, já zase na ně. Pomalu jsem projel kolem nich s pocitem, že jsem jim jako chodcům měl dát přednost :( Jsou to nádherná zvířata, na která se vždycky budu rád koukat. Vegetariána to ze mě každopádně neudělá ;) Toto ráno situace nebyla jiná. Tedy v tom smyslu, že mi přeběhly přes cestu. Jen se to stalo 2x, poprvé průvod 3 laní a jednoho jelena. Byl to nádherný kus, ze kterého vyzařovala majestátnost. Silnice nepatřila mému Fordu, ale jemu. Prostě pán lesa. Podruhé jsem pak potkal 2 srny v zatáčkách z Jetřichovic do Rýnartic, jak stály na pokraji silnice.
Už při cestě mi volá Simča, jak na tom jsem. Navzdory tomu, že jsem jel v podstatě včas (asi minuta zpoždění na příjezdu), tak všichni už předtím byli na místě. Za to může Hai, Filip a Luky. Ti se prali už v konverzaci o nejlepší místa a chtěli si je zabrat. S chudákem Simčou, která dělala od brzkého rána až do Ústí nad Labem řidiče, se to jen svezlo. Když jsem přijel, všichni 3 už byli nachystaní na značkách a ladili poslední nedostatky kompozicí. Rychle jsem se přezul do druhých bot a vzal si na sebe mikinu. V té chvíli jsem spatřil obrovskou delegaci dalších fotografů. Vychytali jsme totiž nějaký workshopový turnus. Takže z poklidné vycházky směrem vzhůru se stal sprint, abych i já si zabral dobrou pozici :D O jejich vtípcích na toto téma bych raději moc nepsal, bylo by to na dlouho :D
Asi další hodinu bych popsal jako skvělé povídání a socializace. Z fotografického hlediska pak jednoduše "Slunce vyšlo". Podívaná hezká, ale žádný zázrak. Přesunuli jsme se k autům a domlouvali se na dalším místu focení. Možností bylo několik. Původně jsem navrhoval zaparkovat v Jetřichovicích a po žluté stezce se podívat k Dolskému mlýnu, kde krom Filipa a mě nikdo z party nebyl. Nakonec jsme se nechali trochu ukecat k focení na říčce Křinice kousek od Krásné Lípy, která protéká Kyjovským údolím. Už párkrát jsem na to místo narazil na mapách, tak proč se tam nepodívat. Pro příště vím, že budu muset jít ještě dál, než jsme došli společně. Byl to spíš větší potok a nebyl tak prudký, jak by se mi líbilo. I tak se ale pár kompozic dalo najít.
Po cestě k potoku jsem se táhl za skupinou. Vyplatilo se to. Ranní světlo stále trvalo a na některých polích se ještě držela mlha. Všichni jsme procházeli kolem pastvy krav, kde to opravdu stálo za to. Protisvětlo skvěle kreslilo tvary přes stromy, mlha na pozadí vytvářela skvělou atmosféru. Protože to bylo na soukromém pozemku, nechtělo se mi vytahovat foťák, přehazovat skla a potřeboval jsem dohnat zbytek party. Vytáhl jsem z kapsy mobil a udělal ultra rychlou fotku. K perfektnímu vzhledu to má strašně daleko, ale atmosféru zachycuje na výbornou :)
Z Kyjovského údulí se naše cesty s Filipem rozešli. Nedostal od ženy delší povolení na toulání se s námi a musel domů. My pokračovali do Vysoké Lípy, kde jsme nechali auta a seběhli dolů k Dolskému mlýnu. Věděl jsem, že to není nejlepší nápad. Je to sice kratší cesta, ale podstatně horší než z Jetřichovic. Převýšení asi 100 metrů se děje na pár desítkách metrech, kdy se jde ze schodů poměrně rychlým tempem dolů. A protože se to nedá nijak obejít, musí se stejnou cestou nahoru. S tím mám zkušenosti z minula. Aspoň budeme mít ze schodů všichni hezký zadky, a zrovna já bych to extra potřeboval :D
Dorazili jsme pozdě. Bylo kolem 11 hodiny a tuna lidí tam běhala s námi. Čistě turisti, žádní fotografové. Ti tam přeci nepolezou, když se jedná o jeden z nejvíc frekventovaných časů ... Chvíli jsme tam pobyli, pofotili a připravili nohy na cestu zpět. Simča to zabalila chvíli poté, co jsme tam přišli. Šlo na ní poznat, že trochu mele z posledního. Ostatní jsme na tom nebyli o moc líp. Po chvíli jsme vyrazili za ní k autu. Říkal jsem si, že ji najdeme tuhou na sedačkách, ale schody jí probudily. Skočili jsme na oběd do nedaleké hospůdky. Nevýhodou bylo, že nikdo jsme si nemohli dát pivko. Pro příště budeme muset i toto lépe naplánovat a nezapomenout na to. Poté jsme už vyrazili směrem domů. Podle všech informací Simča při nastartování a pár metrech usnula, ostatní včetně psů vydrželi.
Výlet stál za to. Sice jsem se nevrátil s tak ikonickými fotkami, jako z první návštěvy, i tak jsem spokojený. Skvělá parta udělala svoje a rád jsem je všechny viděl. Tak doufám, že se uvidíme zase brzy a nejen s foťáky v ruce.
0 comments:
Okomentovat