Promrznout na Bastei, zahřát se v Jetřichovicích
O Česko-Saském Švýcarsku tady píšu pomalu pořád. Na druhou stranu nám ukazuje spoustu svých krásných míst, a ještě víc jich skrývá. Pořád jsou nové podměty k prozkoumání a navštívení. Třeba taková Bastei. Profláklé místo v Saském Švýcarsku, jedna z ikonických lokací s obrosvkým skalním mostem. Doposud jsem tam nikdy nebyl, a chtělo to už napravit. Ve stejné situaci byl i Hai, tak jsme vyrazili společně ve čtvrtek brzy ráno.
Co si budeme povídat, vstávání ve 4 hodiny ráno může být věc, která odradí spoustu lidí. Na druhou stranu je v tuto hodinu minimální provoz, a ani při východě slunce není na místě tolik návštěvníků. Jediné zpomalení byla letmá kontrola ihned za hranicemi. Dálnice se začala zúžovat z dvou proudů do jednoho. Maximální rychlost se omezovala čím dál víc. Nakonec jsme byli všichni svedeni z dálnice na první parkoviště v Německu, kterým jsme museli projet asi 10 km/h. V budce si všechny vozy a posádku prohlíželi 4 policajti. Doufali jsme, že nás pustí, protože k Haiovi jsem neměl žádné papíry. Nemohl jsem jim dát ani záruku, že se neztratí a nezůstane v Německu :( Projeli jsme ale v pohodě.
Bastei je nesmírně populární, což reflektuje i obrovské parkoviště postavené pro návštěvníky i hotelový komplex. Cesta z parkoviště na hlavní atrakci trvá asi 5 minut. A to se musíte ještě zaseknout při pohledech na ospalé číšníky chystající stoly pro snídaňové menu hostů. Hlavní atrakcí je most. A je to i jediná atrakce v oblasti. Můžete se z parkoviště vydat po značených stezkách prozkoumávat Sasko, ale to už na Bastei budete jen parkovat ...
Byli jsme na spoustu věcí připraveni. Předpověď hlásila -7°C, čepice i rukavice byly v pohotovosti. Tedy, pokud si je někdo nezapomněl. Přehlédli jsme jen jednu věc - vítr asi 7 m/s, který pomohl k pocitové teplotě asi -15°C. Nebylo to na vyhlídce nic příjemného, nebyl ani prostor se nikde schovat a přitom fotit.
Nebe se začalo barvit z tmavých odstínů modrých barev do mixu žlutých, oranžových a rudých barev. Slunce pomalu vylézalo, barevného světla dopadalo víc na skály, ale nějaké teplo z toho jsme nepocítili. Zima byla stále stejná. Chvíli poté jsme to zabalili, a šli se projít přímo k mostu. Našli jsme ještě 1-2 zajímavější výhledy, a utíkali rozmrznout do auta. Místo to bylo hezké, ale jedna návštěva stačila. Asi tam znovu nemusíme. Jsou lokace, kam se vrátíme raději, protože tam je pořád, na co koukat.
Nechtěli jsme jet hned domů. Přemýšleli jsme nad dalšími místy, kde by se nám mohlo líbit. Vyrazit se projít, nafotit pár fotek a zahřát se. Zůstali jsme u klasiky - Jetřichovice s Mariinou vyhlídkou a Vilémininou stěnou. Ty patří asi mezi největší klasiky krom Pravčické brány. Věděli jsme, že procházka k nim nás hodně zahřeje díky rychlému stoupání vzhůru do schodů. První z vyhlídek jsme se rozhodli přeskočit, a šli rovnou na druhou jmenovanou.
Když bych měl Vilémininu stěnu srovnat právě s Bastei, tak nemá tak ikonický výhled, ale oblast mi přijde daleko krásnější. Vždy najdu nějaké nové místo na focení nebo jen tupé zírání do nádherné krajiny. Běhali jsme tam přes 30 minut, a každý moment jsme si užívali. Tedy do té doby, než Hai vylezl na nekrytou část vyhlídky a málem ho to odfouklo.
Při cestě zpět se ukázalo po pár krocích, jak je důležité hlídat lidi bez orientačního smyslu. Hai si poměrně tvrdě stál za tím, že půjde z vyhlídky směrem vlevo a dorazí po červené stezce zpět k autu ... To asi ve výsledku ano, jen to bude muset vzít přes Mezní louku, Pravčickou bránu, v Hřensku nasednout na autobus a dojet do Jetřichovic. Stáli jsme tam dlouho, než jsme se vydali správnou cestou. Po pár stovkách metrů už začal cestu poznávat, a jeho obavy z bloudění se rozplynuly.
Dolů k autu jsme dorazili okolo poledne. Shodli jsme se, že na jeden toho bylo tak akorát, a vydali se směrem zpět. Hai se nechal na cestě ukolébat zatáčkami, a probudil se až kousek před Prahou. Celé jsme to zakončili rychlým obědem.
Doma pak jsem potřeboval teplou sprchu a doplnit hladinu kofeinu v těle. Chtěl jsem sednout k počítači, pustit se pomalu do úprav fotek a videa, ale volání YouTube bylo silnější :( Začal jsem usínat na židli, a okolo 17h jsem se přesunul do postele, že si dám 45 minut spánku. Probudil jsem se další den ráno ve 4, kdy jsem se pustil do plánovaného stříhání videa a úpravy fotek. Celkově to byl další z těch vydařených výletů, na které jen tak nezapomeneme.
Co si budeme povídat, vstávání ve 4 hodiny ráno může být věc, která odradí spoustu lidí. Na druhou stranu je v tuto hodinu minimální provoz, a ani při východě slunce není na místě tolik návštěvníků. Jediné zpomalení byla letmá kontrola ihned za hranicemi. Dálnice se začala zúžovat z dvou proudů do jednoho. Maximální rychlost se omezovala čím dál víc. Nakonec jsme byli všichni svedeni z dálnice na první parkoviště v Německu, kterým jsme museli projet asi 10 km/h. V budce si všechny vozy a posádku prohlíželi 4 policajti. Doufali jsme, že nás pustí, protože k Haiovi jsem neměl žádné papíry. Nemohl jsem jim dát ani záruku, že se neztratí a nezůstane v Německu :( Projeli jsme ale v pohodě.
Bastei je nesmírně populární, což reflektuje i obrovské parkoviště postavené pro návštěvníky i hotelový komplex. Cesta z parkoviště na hlavní atrakci trvá asi 5 minut. A to se musíte ještě zaseknout při pohledech na ospalé číšníky chystající stoly pro snídaňové menu hostů. Hlavní atrakcí je most. A je to i jediná atrakce v oblasti. Můžete se z parkoviště vydat po značených stezkách prozkoumávat Sasko, ale to už na Bastei budete jen parkovat ...
Nebe se začalo barvit z tmavých odstínů modrých barev do mixu žlutých, oranžových a rudých barev. Slunce pomalu vylézalo, barevného světla dopadalo víc na skály, ale nějaké teplo z toho jsme nepocítili. Zima byla stále stejná. Chvíli poté jsme to zabalili, a šli se projít přímo k mostu. Našli jsme ještě 1-2 zajímavější výhledy, a utíkali rozmrznout do auta. Místo to bylo hezké, ale jedna návštěva stačila. Asi tam znovu nemusíme. Jsou lokace, kam se vrátíme raději, protože tam je pořád, na co koukat.
Nechtěli jsme jet hned domů. Přemýšleli jsme nad dalšími místy, kde by se nám mohlo líbit. Vyrazit se projít, nafotit pár fotek a zahřát se. Zůstali jsme u klasiky - Jetřichovice s Mariinou vyhlídkou a Vilémininou stěnou. Ty patří asi mezi největší klasiky krom Pravčické brány. Věděli jsme, že procházka k nim nás hodně zahřeje díky rychlému stoupání vzhůru do schodů. První z vyhlídek jsme se rozhodli přeskočit, a šli rovnou na druhou jmenovanou.
Když bych měl Vilémininu stěnu srovnat právě s Bastei, tak nemá tak ikonický výhled, ale oblast mi přijde daleko krásnější. Vždy najdu nějaké nové místo na focení nebo jen tupé zírání do nádherné krajiny. Běhali jsme tam přes 30 minut, a každý moment jsme si užívali. Tedy do té doby, než Hai vylezl na nekrytou část vyhlídky a málem ho to odfouklo.
Při cestě zpět se ukázalo po pár krocích, jak je důležité hlídat lidi bez orientačního smyslu. Hai si poměrně tvrdě stál za tím, že půjde z vyhlídky směrem vlevo a dorazí po červené stezce zpět k autu ... To asi ve výsledku ano, jen to bude muset vzít přes Mezní louku, Pravčickou bránu, v Hřensku nasednout na autobus a dojet do Jetřichovic. Stáli jsme tam dlouho, než jsme se vydali správnou cestou. Po pár stovkách metrů už začal cestu poznávat, a jeho obavy z bloudění se rozplynuly.
Dolů k autu jsme dorazili okolo poledne. Shodli jsme se, že na jeden toho bylo tak akorát, a vydali se směrem zpět. Hai se nechal na cestě ukolébat zatáčkami, a probudil se až kousek před Prahou. Celé jsme to zakončili rychlým obědem.
Doma pak jsem potřeboval teplou sprchu a doplnit hladinu kofeinu v těle. Chtěl jsem sednout k počítači, pustit se pomalu do úprav fotek a videa, ale volání YouTube bylo silnější :( Začal jsem usínat na židli, a okolo 17h jsem se přesunul do postele, že si dám 45 minut spánku. Probudil jsem se další den ráno ve 4, kdy jsem se pustil do plánovaného stříhání videa a úpravy fotek. Celkově to byl další z těch vydařených výletů, na které jen tak nezapomeneme.
0 comments:
Okomentovat